Nejkrásnější výhled v Brdech

Srp 18, 2019 4854 3 0

Pokud chcete vidět jeden z nejhezčích výhledů na CHKO Brdy, udělejte si výlet na bývalou dopadovou plochu Jordán, která leží hnedka vedle známějšího Toku. Na vrcholku kopce Houpák si pak kromě několika vojenských bunkrů užijete nádherný výhled do širého okolí bývalého vojenského újezdu. A když budete mít štěstí na dobré počasí, uvidíte třeba Krušné hory, České středohoří, Krkonoše nebo Křivoklátské lesy.

Cestou na Jordán

Auto nechávám v Zaječově a vyrážíme vzhůru, přibližně 1,5 km po silnici, do brdských lesů. Ačkoliv průjezd Brdy autem je pouze na povolení, i na tomhle krátkém úseku nás míjí jedno auto za druhým. Celkem mě štve, že oblastí, kde chodí plno rodin s dětmi a dalších turistů, lítaj někteří střelci v autech a na motorkách jak na časovce v rally a nedělám si iluze, že by všichni měli povolení. Prostě jsou jen líní Brdy objíždět a zkracují si tak cestu…

Klub českých turistů naštěstí nově vyznačil ze zaječova modrou turistickou trasu, která kopíruje silnici lesem a kromě posledních 400 m se jí tak můžete vyhnout.

Bývalé vojenské letiště

Na rozcestí U Bílého křížku odbočujeme doprava a po chvilce přicházíme na bývalé vojenské letiště pod Hejlákem, vystavěné během 2. světové války. Poté letiště sloužilo především jako seřadiště vojenské techniky.

Některé zdroje uvádějí, že právě odtud měl odletět tehdejší prezident Edvard Beneš do Londýna, když v roce 1938 opouštěl Československo. Pokud by to byla pravda, letiště by bylo ještě o něco starší, než se oficiálně uvádí.

Celkem by mě zajímalo, jak to doopravdy bylo, máte k tomu někdo nějaké info od babiček a dědečků❓

Bývalá dopadová plocha na Jordánu

Odtud pokračujeme po žluté trase necelý kilometr až na bývalou dopadovku na Jordánu a následně další kilometr a půl na vrchol Houpáku. A jsme tu! Celý kopec je v podstatě jedním obřím vřesovištěm, z něhož vykujuje několik pěchotních bunkrů. Jeden z nich, tzv. Benešák, se dokonce objevil v jedné scéně Obecné školy.

Na jednom z bunkrů si dáváme krátkou pauzu a užíváme si úžasný výhled do níže položených částí Brd. Celé Brdy jsou takovou “branou do ráje” a ani nepoznáte, že jste kousek od Plzně. Vlastně si při pohledu shora přijdete jak v horské oblasti, kde není na dohled žádná civilizace.

Díky brzké hodině jsme tu ještě sami, ale za nedlouho začnou proudit davy turistů, a tak zvedáme kotvy a vyrážíme dál.

Nejvyšší hora Brd

Vyrážíme na druhou brdskou dopadovku a zároveň nejvyšší brdský vrchol, kterým je se svými 865 m n.m. Tok. I přes to moc jako hora nevypadá a jde spíše o náhorní plošinu. Vrchol byste totiž bez značení mohli hledat poměrně dlouho.

Z houpáku sestupujeme až na modrou turistickou trasu, po které obcházíme bývalou dopadovku. Okolní lesy jsou fakt krásné a díky bývalé činnosti armády jedinečné. A pokud byste dostali chuť na něco dobrého, všude kolem je mraky borůvek.

V jižní části se napojujeme na červenou trasu, která nás provede přes samotný vrchol a dovede zpátky k Houpáku. Celé tohle kolečko kolem Toku měří přibližně 8 kilometrů a psiska si to tu určitě užijou. Pokud se budete držet hlavních cest, pak můžete vyjet bez problémů i s kočárkem.

Cesta zpět

Z Jordánu máme namířeno zpět do Zaječova, ale zase trošku jinudy. Nejprve nás v kopci míjí dva tanky, které mířily na Houpák mezi davy turistů. Nevím, co jely nacvičovat, ale děti z toho nahoře musely mít určitě druhé Vánoce. Kousek před letištěm odbočujeme doleva na zelenou trasu, která nás lesem dovede až do obce.

Mám hrozně rád takovéhle putování krajinou. Nejraději vyrážím do hor, ale Brdy jsou takový můj druhý domov. Mám to téměř za barákem a jezdil jsem tam už v dobách vojenského újezdu, kdy se tam smělo jen o víkendech a o svátcích. Na vysoké škole jsem tam dokonce zpracovával i bakalářku na téma zaniklých obcí.

Tip: Přečtěte si také článek o zaniklých brdských obcích, ve kterém najdete i osobní zpověď jednoho z bývalých obyvatel.

Díky vojenské činnosti a uzavřenosti prostoru je tenhle kus krajiny výjimečným a určitě stojí za výlet. Věřím, že si Brdy snadno zamilujete stejně tak, jako já.

No a aby toho nebylo málo, po příjezdu z několikahodinového putování jsem si v podstatě jen zabalil druhý batoh a ještě ten večer vyrazil na Šumavu na Chalupskou slať. Ale o tom až příště.