Krásná příroda téměř bez lidí? Tak přesně o tom byl náš jednodenní výlet do Krušných hor. Když mám volný den, obvykle okamžitě prchám na Šumavu, která je mojí srdcovkou a mám ji takřka za barákem. Tentokrát jsem však měl vytipované místo na parádní východ Slunce v Krušných horách, a tak jsme v 5 ráno frčeli směr severozápad. A bylo to vážně super! Mrkněte se, co všechno můžete zažít během jedno dne v horách a pokud se vám zalíbí natolik, že si budete chtít výlet prodloužit na více dní, na konci článku je i tip na super ubytování.

Mlhou hustou tak, že by se dala krájet

Chvílema to vypadalo, že míříme spíše do Rákosníčkova království… I když auto svítilo jak vánoční stromeček a všechny bezpečnostní systémy jely na plno, nebylo místy snadné rozeznat krajnici. Při zemi se držela hustá mlha a já jen doufal, že nějaké srnce nepřeskočí v hlavě. Btw, přes cestu mi přelezla liška a ještě něco cosi malého neidentifikovatelného, naštěstí žádné zvíře nebylo při této výpravě zraněno.

Při hledání svítících očí a zadků srnčího jsem si zároveň představoval, jaké by to bylo, kdyby mlha vydržela a prosvítily ji první paprsky vycházejícího Slunce. To by byla neskutečná atmosféra! Svítání se blížilo a já musel trochu máknout, protože jsem se klasicky vyhrabal z postele na poslední chvíli a měl příjezd na lokaci na minutu přesně s východem.

Východ Slunce v Krušných horách

Tak to bylo vážně o fous! Jakmile jsem dorazil na místo u německých hranic, kousek od obce Přebuz, Slunce se začalo drát na horizont. Takhle rychle jsem stativ s foťákem ještě nevybalil… Mlha se bohužel držela v nižších polohách a já si tak na svoji vysněnou fotku budu muset ještě nějakou dobu počkat… Ale!

Tenhle východ Slunce v typické krajině Krušných hor byl pohádkový! Bylo to zase úplně jiné, než třeba na Šumavě. A to mě na tom baví nejvíc, že i když jde pořád o jednu a tu samou věc, nikdy to není stejné.

Poslední dobou rád jezdím na místa, která ještě nejsou moc profláklá a nemusím se tam mačkat se zástupem turistů. Po východu jsme na místě zůstali ještě asi hodinku a znovu se mi potvrdilo, že Lucy s Rozárkou jsou nejšťastnější právě v horách. Ony spolu blbnou kdekoliv, ale jakmile je vypustím v horách, je na nich vidět, jak si užívaj úplně každou vteřinu na maximum.

Vlčí jámy

Další zastávkou byla nedaleká obec Horní Blatná, u které se nachází přírodní památka Vlčí jámy. Ty jsou pozůstatkem dolu Wolfgang, kde se dříve dobývaly cínové rudy. Důl se však propadl a vznikla asi 25 m hluboká proláklina.

Kvůli bezpečnosti je dolů zakázaný vstup, ze zvětrávající skály se totiž odlamují velké kameny. I tak jsou tam více než patrné vyšlapané cesty. I já bych se tam strašně rád podíval, ale ten zákaz tam není jen tak. Pokud dostanete podobný nápad, zvažte nejdřív, jestli vám fotka na Instagram stojí za to riziko, že vás kus skály zamáčkne do země… #zdravýrozumažnaprvnímmístě

Ledová jáma

Ledová jáma je jen kousek nad Vlčí jámou a je pozůstatkem dolu Jiří. Když jsme sešli po schodech až k zábradlí, stáli jsme přímo u úzké štěrbiny asi 15 m hluboké propadliny. Dál se opět nedostanete.

Zajímavostí je i její klima, kde se díky profilu jámy moc netočí vzduch a po celý rok jsou zde velmi nízké teploty, na jejím dně pak leží jeskynní led. V roce 1813 byl důl Jiří dokonce zdrojem ledu pro raněné vojáky v bitvě národů u Lipska.

Blatenský vrch

Po krátkém stoupání jsme vyšli na vrchol Blatenského vrchu, na kterém můžete navštívit 21 m vysokou rozhlednu, ze které je parádní výhled třeba na Klínovec, Doupovské hory, Tisovský vrch nebo Karlovy Vary.

My jsme ale pokračovali dále po Naučné stezce Horní Blatná – Vlčí jámy a po krátké přestávce u Černého jezírka vyrazili na nejdelší výšlap dne.

Holubí skály

Posledním výletem byla pohraniční túra k Holubím skalám, které vznikly zhruba před 350 miliony let. I když jedna skalka při troše fantazie připomíná oplácanějšího holuba, nemá s nimi pojmenování žádnou souvislost.

Je to celkem zvláštní pocit procházet se kolem něčeho, co vznikalo během prvohor na mořském dně…

Hotel Červená Liška

Na zhruba 12 km okruh vyrážíme od Hotelu Červená Liška, který se nachází v lesích, nedaleko obce Potůčky.  Vedou to moc milí lidé a určitě doporučuji stavit se po výletě na kafe nebo dobré jídlo.

Pokud bych do téhle části Krušných hor jel na delší dobu, asi by to byla i jasná volba, co se ubytování týče! Všude kolem jen lesy, plno možností pro výlety a mimo civilizaci. Ideál!

Výhledy do údolí

Téměř po celou dobu si užíváme bezva výhledy do německého údolí a postupně míjíme zaniklou obec Mílov a kapli sv. Jana Nepomuckého. Po chvíli už cesta vede podél Komářího potoka, který tvoří hranici mezi Českou republikou a Německem, přičemž za celou dobu potkáváme pouze pár cyklistů a několik málo turistů, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky.

Zbývá nám cca poslední kilometr chůze, po kterém se v lese postupně objevuje několik skalek, včetně „vypaseného holuba“.

Zpátky se nám ještě nechtělo, a tak jsme pokračovali dále podél potoka, který teče krásným údolím. Skoro jsem měl chuť se jít v rámci otužování na chvíli ponořit do vody, ale cyklostezka v téhle části vedla přímo vedle něj, tak jsem nechtěl moc pohoršoval cyklisty…

Nerad chodím stejnou cestou zpět, tak jsem koukal do mapy, kudy by to šlo obejít zpět. No a objevil jsem cca 2 km vzdálenou lesní cestičku. No, byla po vzoru hlášky „je to sice dál, ale za to horší cesta“! Cesta se totiž po chvíli změnila ve vodní výmol vedoucí napřímo do pěkného krpálu… Ale co. Pořád lepší, jak ty asfaltky, které tak nemám v horách rád.

Ani jsem se nenadál a už jsme byli zase na parkovišti u Červené Lišky. A stihli jsme to jen tak tak, jakmile jsem nastartovat, začalo pršet.

Máte tipy na nepříliš známá místa v Krušných horách?

Tenhle výlet byl fakt super. Ale upřímně moc netuším, kam bych dál vyrazil, pokud vynecháme Klínovec a Boží Dar. Šumava má pro mě stále větší kouzlo v tom, že ať přijedu kamkoliv a vydám se jakýmkoliv směrem, téměř vždycky objevím několik super míst.

Ale v Krušných horách zatím stále tápu. Máte je prochozené více? Budu rád za jakékoliv tipy na další výlet!

Sledujte mě i na Instagramu ⤵️