Před 14 dny jsme pořádali další kolo oblíbených agility závodů Rokycanská skočná, kam kromě ostřílených mazáků dorazilo i spoustu nováčku. Hned jsem si vzpomněl na své první krůčky. Už jen postavit se na start je malým vítězstvím dlouhé a poměrně náročné cesty, která tomu všemu předchází.

Jak taková cesta vypadá? Jakmile si přivezete domů tu malou, chlupatou kuličku štěstí, kterou okamžitě zahrnete láskou a se kterou plánujete dobýt stupně vítězů, začíná nikdy nekončící trénink.

Agility totiž zdaleka není jen o překážkách, agility je mnohem více o vzájemném vztahu. Právě na něm si vybudujete pevné základy, na kterých je možné dále stavět…

Příprava mimo parkour

Vzít malé štěně hned na parkour a drtit ho překážky je ta největší chyba, kterou můžete udělat.

1. Nic vám neuteče.
2. Méně je někdy více.

Tyhle dvě poučky by měly být na očích na každém cvičáku. :)

Štěně potřebuje dozrát, psychicky i fyzicky

Malé štěndo je jako dítě. Chce si hrát, poznávat svět a nevydrží se dlouho soustředit. Mimoto jeho pohybový systém ještě není plně dovyvinutý a nevhodná fyzická zátěž mu může ublížit. Proto vůbec nebudu přehánět, když vám poradím, abyste ho do jednoho roku vůbec na překážky nebrali. Nic vám totiž neuteče. :)

Budujte s ním mezitím váš vzájemný vztah

• Často si hrajte. Můžete se třeba přetahovat o hračku, která později poslouží jako odměna za skvěle zaběhnutý parkour.
• Ukažte mu svět. Čím více lidí, prostředí, psů, dopravních prostředků a situací štěně v tomhle věku pozná, tím pravděpodobněji ho v dospělosti jen tak něco nepřekvapí a vyroste z něj sebevědomý pes.
• Učte ho triky. V různém prostředí, v různé obtížnosti. Naučíte ho tak soustředit se na vás, i když zrovna kolem prochází průvod hárajících fenek, vedle brečí dítě a před vámi přeběhne kočka se srnkou. Já vím, trochu přehnaný příklad, ale pamatujte na to, že na závodech nebudete sami a potřebujete, aby se na vás pes 100% soustředil, i kdyby se za páskou dělo bůhví co.
• Odložení. Téměř u každého parkouru si budete potřebovat na startu trochu nadejít. Naučte psa perfektní odložení, ze kterého vystartuje jen na váš povel. Na to také překážky nepotřebujete.
• Drive. Když pes vystartuje, měl by makat na 110 %. Jen tak se budete moci časově měřit s těmi nejlepšími, kde rozhoduje každá desetinka (mnohdy i setinka) vteřiny.
• Odpočinek. Na závodech většinou poběžíte 2x-3x za celý den, zbytek času by měl pes využít k odpočinku, aby se neunavil ještě před samotným během. Naučte ho odpočívat v oblíbené kennelce/kleci, ve které bude na závodech.
• Obíhání. Les je ideální cvičák! Učte psa obíhat stromy, učte ho vysílačky, kdy ho ke stromu vyšlete ze stále větší a větší vzdálenosti. Později to zúročíte!

Na cvičáku jen socializace

Určitě choďte i na cvičák, ale zatím jen na kukandu, socializaci s ostatními hafany a jejich páníčky a procvičení výše zmíněných dovedností.

Soustředit se na místě, kde je tolik nových vjemů, lidí a psů, kteří navíc ještě běhají na překážkách, je pro nezkušeného psa opravdu hodně náročné. I když se vám to možná nezdá, ale zkuste se na chvilku vžít do jeho role a představit si vše, co by vás na místě rozptylovalo.

První krůčky

Hurá! Poslední rok jsme poctivě makali na pevných základech mimo parkour a teď konečně přichází čas na překážky!

Jednotlivé překážky

Na celý parkour si ale ještě budete muset nějak ten čas počkat. Nejprve se pes musí naučit, jak správně překonávat každou z překážek, které mu budou stát v cestě.

Všema deseti doporučuju najít si kvalitního trenéra, který má spoustu zkušeností a nenechá vás uhnout do slepé uličky. Odbourat špatně naučené chování je totiž mnohem náročnější, než ho naučit rovnou správně.

Krátké sekvence

Neboli více překážek za sebou. Jakmile pes bude umět pár překážek, můžete je postavit do jednoduché sekvence.

Ale pozor, to, že pes přeskočí skočku, ještě neznamená, že máte tuhle překážkou zmáklou. Jen na téhle základní překážce může pes skákat rovně, stáčet se těsně kolem jedné nebo druhé bočnice nebo ji oběhnout a přeskočit z druhé strany. Každá překážka tak má více variant.

Vedení

Se sekvencemi se ruku v ruce pojí vedení, tedy jak psa co nejrychleji, nejbezpečněji, nejpřesněji a nejsrozumitelněji provést parkourem bez chyb. Je spoustu signálů, na které v průběhu běhu pes reaguje. Jsou to hlavně vaše ruce, kolena a ramena.

Do toho navíc přicházejí situace, kdy je nutné překřížit se psem své dráhy, dobře načasovat určitou otočku nebo ho naopak vyslat, aby si samostatně našel další překážku a správně ji překonal, zatímco vy už musíte pelášit jinam, abyste mu ukázali ideální dráhu v další části parkouru.

Parkoury

Jakmile zvládáte jednoduché nebo mírně náročnější sekvence, můžete zkusit, s ohledem na aktuální úroveň, celý parkour. 17-30 překážek je přeci jen o něčem jiném. Najednou si musíte přesně naplánovat a zapamatovat vedení na delší trati a zvládnout vše jak psychicky, tak fyzicky.

Je potřeba se naučit vnímat i jeho jednotlivé části. Občas je potřeba zabrat, v některých pasážích naopak zpomalit a soustředit se na těžký technický prvek. Někdy je potřeba zariskovat, na druhé straně si to zase pojistit a pohlídat o něco více.

První závod

Závodyyy! Ušli jste obrovský kus cesty a z malé chlupaté kuličky už je dospělý pes, který je připraven to všem natrhnout a vyšplhat na ty nejvyšší stupínky!

První závody jsou hodně o psychice. Nejspíše budete ze svého premiérového startu nervózní, pes to z vás vycítí a oba budete napnutí jak kšandy. Proto se snažte zůstat co nejvíce v klidu a pokud bude potřeba, snažte si vsugerovat, že to je jen další z tréninků, akorát je kolem o trochu více lidí.

Možná uděláte začátečnické chyby, možná se vám běh úplně nepovede dle vašich představ, možná pes nebude reagovat tak přesně, jak jste byli doteď zvyklí. Buďte v klidu – to je úplně normální!

Ale třeba se nenecháte zviklat nervozitou, zúročíte své pevné základy, kdy jste socializovali malé štěně se spoustou lidí a psů, díky čemuž z nich teď váš hafan nebude vyjukaný a porazíte i ostřílené mazáky! :)

Tak či tak, užijte si to. A je úplně jedno, jak to dopadne. Sbíráte zkušenosti, děláte co vás baví a pes si užívá vaši společnou aktivitu. To, jestli skončíte v horní nebo spodní části výsledků, na to se*e bílej tesák… :)

Časem už pro vás start na závodech bude stejně v pohodě, jako když si jdete ráno koupit rohlíky. Pak už budete jen pilovat slabší místa a postupně se jako tým zdokonalovat. No a kdo ví, třeba se po pár letech postavíte na start mistrovství ČR, EU nebo dokonce světa…

Medaile jsou krásná věc, ale…

• Radost
• Hra
• Žádné tresty

Tohle si prosím také vryjte do paměti. Celé agility je hlavně o radosti. Psovi je naprosto jedno, jestli vyhrajete nebo skončíte poslední. On si prostě užívá ten samotný čas s vámi. To, když ho před během zahříváte různými hrami, když ho proháníte parkourem, když si ho po běhu odměňujete.

Položte mu schválně vedle sebe medaili z mistrovství světa a plyšáka. Co myslíte, že si vybere? Vsadím se, že ani nezaváhá, čapne plyšáka a poběží se k vám s ním přetahovat.

Myslete na to a stavte všechna cvičení (na parkouru i mimo něj) na principu hry. Postavte to tak, aby ten pes neměl šanci zjistit, že to je vlastně něco jiného, než jen hra.

Netrestat! Fyzické tresty sem rozhodně nepatří. Pokud pes špatně zatočil, shodil laťku, skočil zónu nebo třeba předčasně vystartoval, není to jeho chyba. To vy jste mu měli lépe ukázat, lépe načasovat pohyb/povel, lépe naučit zóny nebo lépe upevnit odložení v náročnějších podmínkách.

Netrestejte psa za to, že jste mu dostatečně nevysvětlili, co po něm vlastně chcete. :)

Když chcete po psu výkony, starejte se o něj jak nejlíp můžete

A tohle by mělo platit nejen u čtyřnohých sportovců, ale u jakéhokoliv psa. Když mu dopřejete kvalitní stravu, zajistíte dostatečný odpočinek a postaráte se o jeho pohybový aparát, odvděčí se vám spoustu let, kdy bude stát po vašem boku a zažijete tak tisíce zážitků.

Strava

Zastávám názor, že pokud přesně nevím, co psovi dávám, tak ho tím nebudu cpát. Jasně, je lákavý koupit 20kg pytel granulí ze supermarketu za tři stovky, ale jakou to může mít reálně výživnou hodnotu? Levné granule jsou jen sešrotované a slisované zbytky, které výrobci přestříknou nějakým fajnovým aromatem, aby to psi vůbec strčili do tlamy a tím to končí.

Pokud už granule, pak co možná nejkvalitnější a s jasným původem každé složky.

BARF

Ta nejlepší varianta, kterou z mého pohledu můžete zvolit, je krmení syrovou stravou (BARF). Pokud si vyberete kvalitního dodavatele masa a čerstvou zeleninu/ovoce natrháte třeba na zahrádce, máte naprostou kontrolou nad všemi surovinami.

Žádné háčky, žádné konzervanty, žádná uměla ochucovadla/ovovoňadla (existuje to slovo vůbec?😀), jen spoustu kvalitní živin, vitamínů a minerálů.

Příprava je trošku časově náročnější, než vykydnutí granulí do misky, ale není to nic hrozného. Do 10 minut máš připravenou večeři pro obě holky. A pokud si pořizujete psa jako svého parťáka a ne jen jako „věc“, těch pár minut navíc nestojí s ohledem na obrovský přínos za řeč.

Nejspíš víte, že už přibližně rok spolupracuji s českou firmou Vetamix, od které odebírám maso. Společně jsme připravili už několik článků plných rad a tipů ohledně BARFu, pokud vás tohle téma zajímá, určitě mrkněte. A pokud byste se potřebovali na něco zeptat, nebojte se jim napsat, i mě v začátcích vždy ochotně poradili.

Odpočinek

Regenerace je strašně důležitá jak u lidí, tak i u psů. Snažte se během tréninku najít hranici toho, kdy už je lepší přestat, než to zbytečně hrotit „až na doraz“. Méně je někdy více, pamatujete? :)

Super regenerace je třeba plavání v jezeře. Myslete i na to, aby měl pes své místo, kde se bude cítit bezpečně a kde ho nikdo nebude otravovat (děti, další zvířata), pokud bude chtít spát.

Fyzioterapie

Boží věc. Jednou měsíčně ke mně chodí kamarádka, která se specializuje na fyzioterapii u psů. Protáhne jim svaly, zjistí rozsahy pohybu, zkoukne celkový stav a pak podle potřeby uvolní pomocí různých technik zatuhlé části těla.

I drobnost může mít vliv na psí chování. Stačí, aby ho někde něco trochu bolelo nebo měl zablokovanou část těla, začne ji automaticky odlehčovat, čímž dojde k přetěžování jiných částí a už se to kumuluje jak sněhová koule.

Závěrem

Agility není jen o překážkách, které jsou vlastně až tou pomyslnou špičkou ledovce. Nejdůležitější je vzájemný vztah, sehranost a celková kondice celého týmu, ke které můžete přispět různými aktivitami. Agility je komplexní sport, který vám neodpustí zanedbání žádné jeho části, která na první pohled ani nemusí být vidět.

Trénink neprobíhá jen na cvičáku, ale každý den, každou hodinu, každou minutu a každou vteřinu vašeho společného života.

PS: Fotky použité v článku nejsou moje, všem autorům za ně moc děkuji!

---

Vyzkoušejte mé presety na úpravu fotek v Adobe Lightroom

Sledujte mě i na Instagramu ⤵️