Říká se, že domácí prostředí je pro závodníky výhoda. Ale taky pořádný tlak na úspěch, který se od domácích týmů očekává. Na velikonoční Velký pátek jsme pořádali už 11. ročník oblíbených agility závodů Rokycanská skočná a Rozárka s Lucy nenechaly nic náhodě, když si doslova podmanily svoji kategorii.💪🐶🐶

Rozehřívací jumping

Prvním během dne byl jumping, tedy běh bez zónových překážek, ve kterém spolu soupeří všichni závodníci bez ohledu na svoji výkonnostní kategorii. Jako rozhodčí jsme si tentokrát pozvali Jitku Marouškovou, která stavěla krásně běhavé a rychlé parkury.

Rozárce bohužel spadla jedna laťka, což nás bohužel odsunulo na 11. příčku za všechny čisté týmy. Kromě toho ale vše klaplo na jedničku a Rozárka si ukořištila alespoň 2. nejrychlejší čas, hned za českou reprezentantkou Péťou Hamšíkovou. Lucy shodila laťky dvě, což znamenalo 24. místo, ale stejně jako Rozárka, i Lucy se běh kromě těch dvou chybek povedl a měl jsem z něj radost!

Agility zkoušky, které byly fakt jízda!

A pak to přišlo. Neuvěřitelnej fičák, kterému ještě teď nemůžu pořádně uvěřit. Běhy, ve kterých se spojilo naprosto vše do jednoho celku, který vytvořil nezapomenutelnou vzpomínku. Na programu byly zkoušky agility, ve kterých spolu soupeří závodníci stejných výkonnostních kategorií. Ty jsou tři (A1, A2, A3), kdy A3 jsou elitní týmy. Přestoupit do vyšší kategorie lze vždy po splnění určitého počtu zkoušek s určitými kritérii v současné kategorii.

Naše chvíle přišla během zkoušek LA2. Běhavé parkury nám svědčí a to okamžitě potvrdila Rozárka, která první zkoušku vyhrála s 0 trestnými body (čistý běh) a s nejrychlejším časem, přičemž druhý nejrychlejší tým ztrácel 5 vteřin! Což ve světě agility není zrovna málo. A tím druhým psem nebyl nikdo jiný, než Lucynka. Sice nám spadla jedna laťka, ale protože už nikdo jiný nedokázal doběhnout čistě, Lucy skončila s druhým nejrychlejším časem na 2. místě.

Závodní den uzavíral třetí běh v pořadí, kterým byla opět zkouška agility. No a asi už tušíte, jak to dopadlo. Bylo to jak přes kopírák! Když byla Rozárka po našem běhu průběžně opět první s nejrychlejším časem, začali mě ostatní trochu hecovat, abych dostal na bednu znovu i Lucy. No nejdřív jsem se tomu smál, i když jsem uznal, že by to bylo fakt pěkný.😁😇 Nejsem zrovna trémista, ale takové to zdravé napětí už jsem trošku pociťoval.

Náš start se blížil, já jsem připravoval Lucy na běh a po chvíli už jsme stáli na startu. Rozhodčí pískla na znamení toho, že je parkur připraven a můžeme vyběhnout. V hlavě jsem měl v tu chvíli jen ideální vedení mezi překážkami a soustředěně jsme postupovali vpřed. V technických pasážích se Lucy 100% soutředila, v těch rychlostních to naopak napálila do maximální rychlosti. Nebudu vás napínat, podařilo se nám doběhnout čistě v pěkném čase a Lucy to na výsledkové listině zaparkovala opět na 2. místo, hned za Rozárku!

• 

• 

Když cesta je cíl

Suma sumárum, Rozárka suveréně vyhrála obě LA2 zkoušky, když v obou případech doběhla bez jediné chyby a s nejrychlejším časem. Lucy jí to však rozhodně nenechala zadarmo a pěkně jí šlapala na paty (packy?). V první zkoušce doběhla s jednou chybou, v druhé čistě a v obou zkouškách skončila druhá, hned za Rozárkou.

Chci vám ale říct, že i když si toho strašně moc vážím a jsem na holky fakt pyšnej, ty medaile pro mě nemaj až takovou cenu. Pro mě je vždycky nejdůležitější pocit z běhu. Ono dostat se na bednu zase nemusí být vždy až tak složité. Stačí být na závodech, kde není až taková konkurence, dorazí málo lidí a ještě se většina z nich diskvalifikuje. Pak můžete mít klidně 5 chyb a 2 odmítačky a stejnak můžete být první.

Naopak jsou běhy, kdy běžíte složitý parkur, celou dobu krásně a čistě, přičemž na předposlední překážce pes vletí do jedné z pastí (lákavá překážka mimo pořadí) nebo skočí v rychlosti skočku ze špatné strany a je z toho diskvalifikace. A přávě v tomhle případě bych byl na holky úplně stejně hrdý, i když by neměly na krku medaile. Není DIS jako DIS, stejně tak není bedna, jako bedna.

Neupínejte se proto na výsledky jako takové, ale hodnoťte běh jako celek. Jasně, každý si na tu bednu rád stoupne a pověsí svému čtyřnohému parťákovi medaili na krk, ale to už by pro vás měla být pouze taková třešnička na dortu. Pes stejně nechápe, že je na bedně a že vyhrál. On jen dělal to, co má tak strašně moc rád a je mu úplně, ale úplně jedno, jestli skončil 1. nebo 27. Tak si ty závody co nejvíce zpříjemněte, užívejte si každý běh se svým psem, chvalte ho, hrajte si s ním a když spadne laťka nebo pes skočí zónu, nevěště hlavu a zaměřte se na to na příštím tréninku. Nezapomínejte, že agility je hlavně zábava a hra!

Rokycanská skočná z pohledu organizátora

Zajímá vás, co obnáší pořádání agility závodů? Ve zkratce:

• Nejprve je potřeba dohodnout termín a strukturu běhů na závodech + vytvořit propozice.
• Trošku toho proma neuškodí, a tak roznášíme letáčky, zveme důležité lidi a oslovujeme sponzory.
• Fleecové uzle, na které se můžou těšit vítězové, si pleteme sami. A začít je dobré co nejdříve! A samozřejmě je nutné sehnat i další ceny.
• Medaile máme také speciální, a tak je potřeba je nechat vyrobit.
• Následně se domluví rozhodčí a závod se přidá do termínového kalendáře Klubu agility ČR.
• Postupně se přihlašují závodníci, které po spárování platby pozvrzujeme v systému.
• Pár dní před závody máme na cvičáku brigádu, na které se připravuje plac a překážky.
• Den předem si pak ve speciálním programu pro vyhodnocování výsledků připravím všechny běhy a importuji všechny přihlášené týmy z KAČRu.
• Nákupy jídla do bufetu, pečení buchet, příprava grilu, … Prostě catering.
• Aby všechno fungovalo tak, jak má, rozdělíme si v klubu jednotlivé funkce.

• V den závodů se scházíme brzy ráno, vytyčujeme parkur, připravujeme zvukovou aparuturu, elektronickou časomíru, apod.
• Jak najíždějí závodnící, chodí se k nám zaprezentovat a “nahlásit” tak svoji účast.
• Mezitím rozhodčí začíná stavět první parkur, s čímž jí pomáhá každý, kdo má volné ruce.
• Pokud startuje psovod se psem, pro kterého jsou to první závody, je potřeba ho oficiálně změřit a zařadit do příslušné velikostní kategorie.
  
• Mezitím už se náš DJ a moderátoři starají o hudbu a vyhlášení všech důležitých informací.
• Po prezenci vytvoříme oficiální startovní listiny k jednotlivým běhům.
• Během běhů pak zapisujeme počet chyb, odmítaček a čas, ve kterém se týmu podařilo parkur zaběhnout.
• Vše musí odsýpat, a tak je kolem parkuru rozmístěno několik pomocníků, kteří se starají o zvedání spadlých latěk a další opravy parkuru.
• Po celou dobu samozřejmě jede náš bufet na plné obrátky a často se stává, že jezdíme dokupovat určité potraviny. Třeba hermelín.😋
• Když se běží zkouška, je potřeba zapisovat výsledek i do výkonnostních průkazů, který má každý tým.
• Po každém běhu vyvěšujeme výsledkovou listinu a přestavujem parkur na další běh.
• Když se odběhají všechny běhy, přichází na řadu vyhlášení výsledků a předání cen s medailemi.

Rozloučením se se závodníky a rozhodčí to ještě nekončí. ⤵️

• Všechny výsledky je potřeba poslat do KAČRu, kde jsou následně zveřejněny online.
• Stejně tak se předává seznam měřených psů.
• A v neposlední řadě i vyúčtování povinných odvodů pro KAČR.
• Zpracovávají se fotky z akce, které se následně publikují na webu.
• Přímo na cvičáku je také potřeba objednat vývoz Toiky a vrátit všecko, co bylo upraveno pro účely závodů, do původního stavu.

Snad jsem na nic nezapomněl, je toho fakt dost, co?😆 Naštěstí už za ty roky každý ví, co má dělat a postupně Rokycanskou skočnou posouváme neustále vpřed a snažíme se udržet závody na takové úrovni, aby se k nám závodníci vždy rádi vraceli. Nechci se chlubit, ale vzhledem k tomu, že máme prakticky pravidelně “vyprodáno”, asi se nám to celkem i daří!💪 Tak zase příště, další ročník pořádáme v říjnu a rádi vás tam uvidíme!

PS: A o týden později stála Lucy opět na stupních vítězů, když v Plzni vyhrála svoji LA2 zkoušku. 💪🐶💚