Letošního Silvestra jsme strávili s přáteli v Jizerkách, kde jsme nachodili spoustu kilometrů a objevili hafo krásných míst. Jizerské hory sice nepatří k těm největším pohořím u nás, ale k těm nejkrásnějším určitě jo! A když se k tomu ještě přidají závěje sněhu, připadáte si najednou jako v pohádce…
Měli jsme na celý týden pronajatou chatu v srdci Jizerek, v Josefově Dole. Po příjezdu jsme rovnou vyrazili na průzkum terénu a název obce dost věrně dostává svému jménu. Všude kolem jsou vysoké kopce, které nás při výšlapech pěkně prověřily. Josefův Důl je poměrně rozlehlý, jen škoda, že je všude plno polorozbořených neobydlených baráků, které trochu kazí celkový dojem. Zachraňují to ale typické horské chaloupky, které jsou nádherné!
Za rozhlednou Na Čihadle poprvé
Hned další den jsme vyrazili na celodenní výlet za rozhlednou Na Čihadle. Na začátku trasy nás čekalo stoupání po kamenité cestě, která kopíruje potok Jedlová. Po chvilce tak narážíme na kaskádu několika vodopádů (Dolní, Pekelný, vodopády Jedlové), která patří k nejatraktivnějším turistickým cílům Jizerských hor.
Kousek nad vodopády jsme vyšli na Mořskou cestu, která nás vedla dále po rovině rovné jako pravítko. Zároveň jsme se dostali do výšky, kde se stromy prohýbaly pod náporem sněhu a i my se mimo vyšlapanou cestičku bořili v závějích. Taková ta pravá Ladovská zima!
Hafani lítali závějemi, sněhové koule vzduchem a my se pomalu blížili na hřebenovku u Čihadel. Kromě zimy však nabírala na intenzitě také mlha, která nás nahoře společně se sněžením zastihla. No nic, vyhlídka tentokrát úplně nedopadla…
Začali jsme tedy postupně scházet po Kristiánovské cestě zpět do údolí, k vodní nádrži Josefův Důl, u které se nachází sklářská osada Kristiánov. Odtud už to byl jen kousek přes Cikánský les do Josefova Dolu, na jehož okraji jsme se rovnou stavili na výborné jídlo v hotelu Perla Jizery a poté se vydali zpět na ubytko.
Příjemných necelých 20 km s cca 400 m převýšením!
Protržená přehrada Desná
Nový den, nový výlet! Tentokrát jsme vyrazili k „Protržence“, jak se lidově říká protržené přehradě Desná. Ta byla vystavěna roku 1915 na Bílé Desné, a to za účelem regulace toku a předcházení povodním. Už rok na to však začala voda hrází prosakovat a došlo k jejímu protržení. Povodňová vlna si vyžádala 62 obětí a 100 domů v Desné.
Cesta vede zhruba 5 km dlouhou trasou „po žluté“ přes Mariánskohorské boudy, což je horská samota a bývalá pastevecká osada. Dnes se na místě nacházejí už jen 4 objekty, přičemž část z nich chátrá.
Posledních pár set metrů k přehradě vede kamenitou lesní cestou, ale pokud s sebou máte kočárek, nezoufejte! Můžete ji obejít po normální cestě, která je sice o 2 km delší, ale za to schůdnější. Já jsem z ní byl ale nadšený! Přesně takovéhle cesty v horách vyhledávám, namísto nudných asfaltek. V kombinaci se sněhovými závějemi je to fakt pohádka!
Dodnes se na místě bývalé přehrady zachovala pouze část hráze a šoupátková věž, která se nachází přímo v místě protržení. Kousek od místa je pak vystavěný pomník obětem. Pokud dojdete hladoví a bez vlastních zásob, můžete využít místního občerstvení.
Trasa z Josefova Dolu není náročná, vyjde na necelých 10 km.
Rozhledna Na Čihadle podruhé
Rosničky už žádnou mlhu nehlásily, a tak jsme vyrazili opět na rozhlednu Na Čihadle. Počasí vyšlo krásně a my si tak mohli vychutnat nádherný výhled na vrcholové rašeliniště, které se zde nachází. Stojí zde 4 metry vysoká dřevěná rozhledna, kde které se dostanete po krátkém dřevěném chodníku.
Pokud sem plánujete výlet v zimě, myslete na to, že se rozhledna nachází u běžkařské trasy a choďte tak prosím vždycky mimo stopu. Trasa je poměrně frekventovaná, ale všechno je to jen a pouze o vzájemném respektu.
(Ne)východ Slunce na Ještědu
A protože mělo krásné počasí vydržet i v další dny, vyrazili jsme 30. ráno na východ Slunce na nedaleký Ještěd. Jasně, nepatří oficiálně přímo do Jizerek, ale určitě má v tomhle článku své místo. Už cesta byla poměrně adrenalinová, museli jsme totiž z horského údolí dostat zasněženými neupravenými cestami do města. Zařazení trojky tak bylo poměrně vzácné, ale bezpečnost až na prvním místě. Vždycky, všude a při všem!
Do východu zbývala necelá půlhodinka a my už vyráželi z parkoviště pod Ještědem vzhůru k vrcholu, kde už čekalo pár dalších „šílenců“ se stejným úmyslem. Obloha už hrála všemi barvami, vrchol Ještědu byl krásně namrzlý, foťáky nažhavený a zbývala už jen ta malá žlutá třešnička na dortu.
Jediný mrak, který na obloze byl, byl úzký pruh kousek nad obzorem. Byla dost velká šance, že Slunce vyjde mezi ním a obzorem a až pak se za něj schová. Nojo, jenže přírodě neporučíš. A tak se nějakým záhadným způsobem stalo, že se Slunce teleportovalo(?) skrz malou štěrbinu rovnou za mrak. Protáhlo se za malým výběžkem toho mraku a žádný východ se tak nekonal.
I tak to ale byla skvělá podívaná a super zážitek. Cestou zpět jsme se rovnou stavěli v Liberci na čerstvou kávu s pletencem, těžko si představit lepší start nového dne!
Skalní vyhlídka Čertovy kameny
Odpoledne jsme se vydali na další vyhlídku, tentokrát na Čertovy kameny, které jsou pár kiláků od naší chatky. Cestou jsme omrkli i pár menších vodopádů na Červeném potoce a zledovatělou cestou poklouzávali dál a dál. Z malé skalky je hezký výhled na velkou část obce a okolních krpálů, kousek za ní pak malá sjezdovka, na které se mohou (nejen) děti vyblbnout do álelůja.
Zpátky jsme to vzali přes pekelný kopec, který dostál svému jménu, po zelné turistické trase, která nás dovedla opět téměř až k chatce.
Tak ahój, Jizerky!
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Nemohli jsme přeci odjet po Silvestru jen tak… Někteří z kamarádů s námi poprvé nebyli na protržené přehradě, a tak jsme si to s nimi vyšlápli ještě jednou, na pohodu. Ta horská zasněžená krajina mě snad nikdy nepřestane fascinovat… Moc rád bych měl jednou svoji roubenku někde uprostřed hor mohl si to tak užívat den co den.
Po návratu už jsme jen zabalili věci a vyrazili zpět domů. Ale určitě jsme v Jizerkách nebyli naposledy! Jsou malé, ale krásné.
Tak zase příště, Jizerky! Ahoooj!
Sledujte mě i na Instagramu ⤵️
