Už dlouho se mi nestalo, aby na mě po příjezdu do nějakého města dýchla tak silná atmosféra. Opevnění, hradby, rozsáhlé hřbitovy a památníky, všudypřítomné památky na nedávnou minulost… WOW! Neskutečné místo plné nepopsatelného návalu energie, která je přítomná všude kolem vás. To je Terezín. Město, které napsalo opravdu silný příběh dějin.

Závodit v Terezíně?

Prchat z Terezína se v minulosti vězňům rozhodně nevyplácelo. Většinou je totiž velmi rychle odhalila nemilosrdná stráž a při pokusu o útěk zastřelila. Jo, bylo to fakt tvrdý.

My jsme se sem ale přesto dostali kvůli rychlosti a přesnosti, kvůli závodům. Ve zdejší jízdárně, která je mimochodem opravdu krásně zrekonstruovaná a koně tu proháněla i Marie Terezie, se 11.2.2017 konaly agility závody.

Z pevnosti do pevnosti

Už v samotném městě si přijdete, jako byste byli uvnitř nějaké pevnosti. Celý Terezín  je totiž obehnán hlubokými kanály. My jsme ale chtěli jít hlouběji, k samotnému nitru města, kde probíhalo to největší peklo a kde ještě před pár desítkami let nikdo nechtěl skončit.

“Bude teprve tak něco kolem druhý, času dost”, říkali jsme si během toho, co jsme se vydávali na cestu. No, při pohledu na hodinky jsme se trošku zděsili, neboť bylo o hezkých pár hodin déle a cca 45 minut před zavíračkou Malé pevnosti. #runrunrun

No což, chodíme pravidelně běhat, tak si dáme takový malý výběh… Když jsme se přiřítili k hlavní bráně objektu, uvítal nás ochotný průvodce, který nám v rychlosti doporučil kudy to vzít, abychom viděli to nejzajímavější. “Ale do 40 minut ať jste zpátky, budu zamykat bránu!”. Jo, oukej, to prostě musíme stihnout, nikdo tady přece nechce zůstat zamčený. A přes noc! #challengeaccepted

Na místě činu

Postupně jsme procházeli (probíhali) jednotlivé budovy, místnosti a komnaty. Pokud jsem byl vedle z energie a atmosféry města už po příjezdu, tak tady to bylo ještě asi tak 14× silnější. Nejednou nám běhal mráz po zádech!

Když vidíte ty místnůstečky (ano, opravdu to byly mini krcálky, nejsem zženštilý), které byly plné dřevěných patrových “postelí”, na kterých se tísnily stovky lidí, uvědomíte si jednu věc. Máme se skvěle! Můžete nadávat na to, že máme v Česku horší Milku, než mají vedle Němci. Můžete si stěžovat, že politici rozkrádají státní rozpočet. Ale znovu opakuji, máme se skvěle!

Všude je jen tma a prázdnota. I když bylo venku stále krásně vidět, uvnitř místností se rozléhala černočerná tma. Vězni v nich měli pouze malá okénka, ze kterých pár paprsků světla jakoby značilo jistou naději. Naději, která mnohdy nepřišla. #nevergiveup

Na samotkách to bylo ještě horší. Představte si spoustu malých kumbálků vedle sebe, kde byl na několika metrech (centimetrech?) čtverečních společně záchod, postel a … nic. Nic jiného už by se tam totiž stejně nevešlo.

I přesto, že Terezín nebyl táborem vyhlazovacím, spoustu lidí zde zahynulo. A to především kvůli otřesným hygienickým podmínkám, které zde panovaly. Podvyživení vězni, kteří byli rádi, že se drželi na nohou, už pak neměli moc sil se bránit epidemiím, které zde často propukaly. A tak se svého transportu k soudu či do koncentračního táboru ani nedožili.

Pár zajímavostí na závěr

Pokud jste dočetli až sem, mám pro vás ještě pár zajímavostí o Malé pevnosti:

• Objekt vznikl společně s městem, a to ke konci 18. století, původně jako vojenská pevnost.
• Za první světové války pak objekt sloužil jako žalář pro odpůrce rakousko-uherského imperialismu a války obecně.
• Za druhé světové války zde byla věznice pražského gestapa a kvůli nedostatečné hygieně vypukla epidemie skvrnitého tyfu.
• V letech 1945-1948 sloužila jako internační tábor pro německé válečné zajatce.
• Dnes je zde sídlo muzejní, kulturní a vzdělávací instituce.
• Těsně před hlavní branou je Národní hřbitov Terezín.
• Branou věznice gestapa prošlo během období okupace asi 27 000 mužů a 5 000 žen, přičemž vězni měli pracovní povinnost.
• Terezín nebyl vyhlazovacím táborem, ale měl charakter průchozí věznice. Vězni byli po nějaké době posíláni buďto před soud, nebo častěji do koncentračních táborů. Ať už tam či onam, cesty se většinou kvůli špatným životním podmínkám ani nedožili.

Jasně, vím, že jsem říkal, že vás na tomhle blogu nebudu učebnicovými fakty, které si každý z vás může dohledat sám. Ale tohle místo má tak silnou historii, o které by každý z nás měl mít alespoň nějaké povědomí. A navíc, výjimka potvrzuje pravidlo… #hlavněsitonějakokecat