Tenhle článek nejde začít jinak, než: “Tak tohle jsem opravdu nečekal!”😇 Vůbec poprvé jsem vyrazil s obouma holkama na kvaldy na Mistrovství ČR v agility a díky všem těm zážitkům budu na tenhle víkend vzpomínat ještě dlouho! A to nejen díky těm skvělým burgerům, které se v areálu připravovaly. JSME TAM! Ale teď pěkně popořadě…

Na mistrovství se nedostane každý

Na jaře a na začátku léta se konají vždy celkem dvoje kvalifikační závody, a to navíc v Čechách a na Moravě současně. O víkendu se tak sjede (nejen) celá agilitní špička a bojuje o postup na mistrovství České republiky.

V oba dny se běží dva běhy – agility a jumping. Týmy, které doběhnou s maximálně 5 trestnými body (1 chyba / odmítnutí), dostanou určitý počet bodů do žebříčku v závislosti na tom, kolik týmů dokázaly v tom daném běhu porazit. Zjednodušeně řečeno, za každý tým pod vámi dostanete 1 bod.

Po skončení závodů se body sečtou a prvních X týmů v každé kategorii postupuje na MČR. Já jsem první kvaldy bohužel nestihl, a tak jsem vyrazil na konci června na druhé kolo do Mladé Boleslavi. Když pořadatelé po prezenci oznámili, že se po tomto víkendu kvalifikuje právě 28 týmů v kategorii large, bylo jasné, že to budou pořádné nervy. 28 z celkových 111 largů.

Není DIS jako DIS

Lucy i Rozárka běhaly celý víkend naprosto skvěle a často chybělo jen trošku toho pomyslného štěstíčka. I když Rozárky první dva běhy skončily diskvalifikací, byly to přesně ty chvíle, kdy jsme i přes to opouštěli parkour se vztyčenou hlavou.

Na velkých závodech nejde nastupovat s tím, že si to nějak odběhnete na jistotu a budete mít bednu jistou. O pořadí rozhodují často desetiny (a mnohdy i setiny) vteřiny, a tak je potřeba jít do každého běhu naplno.

Alespoň já to tak vnímám a jdu i při volbě vedení na hranu rizika. Jasně, je tam větší šance toho, že ten pes někde ulítne, ale když všechno klapne, atakujeme nejvyšší příčky. Když bych šel na jistotu, asi bychom dobíhali 90 % běhů, ale plácali se někde uprostřed výsledkového pole. A to by byla nuda.

A přesně tak to bylo i na kvaldách. Hned při prvním jumpingu jsme doběhli čistě až do závěrečné pasáže, kdy Rozárku čekala stahovačka za rychlým tunelem. Bohužel jsem si to tam dostatečně nepohlídal a Rozárka tak po výběhu z tunelu vlítla přímo do pasti, kterou byla skočka přímo naproti. No nic, mezi diváky to jen tak zašumělo a my jsme s úsměvem na tváři doběhli ty asi 4 zbývající překážky.😊

Taky se občas stává, že si holky na závodech “vymyslí” nějaký problém, který jinak neřeší. A Lucynka si tentokrát vzala na mušku slalom.😁 Z toho slalomu, který má běžně takřka 100%, tentokrát vypadla z předposlední branky a já si toho nevšiml, protože jsem ji měl v tu chvíli v zádech. Mimoto měla Lucy tuším jednu laťku, ale hlavně krásně vnímala a s přehledem se poprala i s těžkými technickými pasážemi, takže pro mě super výsledek!

Tak tohle byla jízda!

Při prohlídce nedělního agility jsem měl radost a nervy zároveň. Mám rád parkoury, které jsou plné výzev a rychlosti, což právě tenhle dokonale splňoval. Spoustu pastí, rychlých přeběhů, důraz na přesné vedení, … Nastupoval jsem s respektem, ale také s tím, že musím (a vlastně i chci) jít na hranici rizika a nechat tam prostě všechno.

Zhruba v půlce trati byla rychlá rovinka napříč parkourem, zakončená tunelem, u kterého byla potřeba ošetřit jeho správnou díru, kterou byla samozřejmě byla ta druhá, než kterou měl pes před očima. Z něj se šla hned kladina, u které ale vcucával psy zase další tunel.

Rozárka ale celou dobu krásně vnímala, ani já jsem při rychlém přeběhu nikde nezakopl, a tak jsme dokončili běh bez trestných bodů a zajistili si průběžné vedení.

Jelikož jsme běželi poměrně na začátku startovního pole, byly to ještě nervy. Celkem se před nás dostaly ještě 3 týmy a my tak obsadili onu nešťastnou bramboru.😅 Mnohem důležitější, kromě úžasného pocitu, však byly body, které jsme tímto během získali.

Lucy měla v porovnání s Rozárkou jen o 2 vteřiny horší čas, což u ní beru na tomto parkouru jako dobrý výsledek. Bylo tam plno těsného stáčení kolem bočnic, kde má Lucy trochu rezervy a ono se to postupně nasčítá. Bohužel však skočila zóny na kladině i na áčku a shodila element u dálky, kvůli čemuž tal zůstala bez bodů.

Bude to stačit na postup?

Čekal nás poslední běh. Běh, ve kterém jsem chtěl potvrdit předchozí 4. místo a upevnit si tak postupovou pozici na MČR.

Hnedka na začátku parkouru byl prvek, u kterého jsem si nebyl moc jistý. Po tunelu pes viděl skočku, ale v pořadí byl slalom, který byl těsně vedle ní. Snažil jsem se Rozárku po tunelu stáhnout jak jsem mohl, nicméně ona fakt miluje skákání a v tu chvíli neviděla neslyšela, teda viděla, ale právě tu skočku, kterou si skočila.😇 Zbytek jsme si doběhli opět čistě, ale naše šance na postup se trochu (dooost) zkomplikovaly.

Měli jsme tak po víkendu jediný bodovaný běh, což většinou na postup nestačí. Nicméně nejspíše přišla satisfakce za to ranní 4. místo a zuby nehty jsme uhájili postupové umístění!

Lucy do toho dala srdíčko ❤️

S Lucynkou jsme kritickou pasáž se slalomem zvládli v pohodě a doběhli s jednou chybou a jednou odmítačkou. A i když Lucy nemá z víkendu takové výsledky jako Rozárka, jsem na ní fakt hrdej.

I přes velké horko, které nesnáší úplně nejlépe, běhala s nadšením, soutředila se a poradila si i s těžkými technickými prvky, na kterých si vylámaly zuby daleko zkušenější týmy. A že občas spadla nějaká ta laťka? Čert to vem…😊

Jedeme na MČR! 🎉

Popravdě, když jsem se přihlašoval na kvaldy, jel jsem tam s tím, že si to hlavně užijeme, nasbíráme zkušenosti s velkými závody a když by to náhodou klaplo, bylo by to skvělý, ale v opačném případě bychom rozhodně nevěšeli hlavu. A ono to klaplo, hnedka na mých prvních kvaldách!

Rozárka ukázala, že se ani v takovéhle konkurenci rozhodně neztratí a když si na parkouru pohlídáme všechny detaily, může atakovat nejvyšší příčky.

Jsem rád za tuhle obrovskou zkušenost a víkend ve společnosti super lidí a už se nemůžu dočkat, až budeme na přelomu srpna a září bojovat na Mistrovství České republiky v agility!

PS: Po kvaldách jsme rovnou přejeli na Kokořínsko, kde jsme strávili noc v autě s výhledem na hrad a po ranním východu slunce vyrazili do tamějších skal. Ale o tom až v dalším článku.😇

Sledujte mě na Instagramu ⤵️