Na tuhle akci jsem se těšil celé léto hnedka od chvíle, co jsem se na MČR kvalifikoval. Takové vyvrcholení mé letošní agility sezóny, kterou si fakt užívám, a zároveň můj druhý největší úspěch, hned za vyhraným během na Mezinárodním mistrovství ČR border kolií z roku 2017. Ale bacha, v říjnu pořádáme naše závody “Rokycanská skočná”, které jsou fakt dobrý, takže ten vrchol sezóny možná ještě přehodnotím.😁
Cestou do Českého Dubu
V sobotu kolem 5 hodiny ráno většina lidí spí, ti vytrvalejší ještě někde kalí, ale my už jsme s Rozárkou frčeli po dálnici směr Český Dub. Rouska to má dobrý, ta si jen přelezla z pelechu do kennelky, kde to ve vteřině zase zalomila, ale já musel zaskakovat za autopilota, kterého nemám.
Výjimečně jsem do sebe tedy kopnul alespoň RedBull a těšil se na ta křídla, která slibují v reklamě. Je to kec… Ale mezitím začalo vycházet slunce, což mě vždycky spolehlivě probere. A to se zase projeví má foto úchylka, kdy všude kolem hledám vhodná místa na případné focení.📸
Už jsme tu! Už jsme tu!
Chvilku před 7 ranní jsme dorazili do stanového městečka, kde už od pátku nocovalo pár agiliťáků. Do prezence ještě zbývalo pár minut, tak jsem rovnou postavil stan, abych to nemusel řešit večer, vybalil pár věcí z auta, které budem potřeboval u parkouru a vyrazil do epicentra agiliťáckého svátku.
Stanové městečko bylo nad sportovním areálem, ke kterému se scházelo po docela příkré stráni. No, jak jsem šel dolu obvěšenej dalším stanem, klecí a ostatníma věcma, jen jsem čekal, kdy se natáhnu a pojedu po zadku až dolů. Naštěstí jsem na to byl pečlivě připravenej a adheze tenisek s hladkou podrážkou byla prvotřídní. Ale tak znáte to, než abyste šli nadvakrát, tak to prostě nějak odnesete naráz…
Rychlá prezence, kde jsme dostali další tašku s drobnostma (teď už odnesu všechno) a rychle postavit stan k parkouru. A tady jsem trochu doplatil na to, že to bylo mé první MČR. Místo v areálu totiž není neomezené a kolem dokola už stály stany ve třech řadách. Příště jedu taky v pátek. Teda pokud nám opět vyjdou kvaldy.
Naštěstí jsem chytl snad úplně poslední místo, kam se ještě dalo vrtnout. A hnedka u sponzorských stánků, navíc nedaleko občerstvení. To jsem to vlastně “schytal” docela dost dobře, ne?😇👌
#ShowMustGoOn
Následovala rychlá porada našeho družstva “Show Must Go On”, kdy jsem ostatním předal naše týmová trika (které mi Rozárka hned zamazala blátivou tlapkou – nebo spíš pokřtila?) a na řadu přišel white dog (předskokan) prvního běhu.
Oba dny se běžely dva běhy, agility a jumping. Sobota byla vyhrazena závodům družstev, neděle pak soubojům jednotlivců o titul mistra ČR. Parkoury byly zajímavé a dost náročné. Po shlédnutí předskokana jsem měl vždycky nutkání jít místo prohlídky spíš na pivko.😅 Jakmilej jsem si to ale začal procházet, věděl jsem, že se s tím popereme.💪
Tohle byla neskutečná jízda! Všechny běhy tohohle mistrovství jsme doběhli, a to bez jediné diskvalifikace! Pro neagiliťáky: Diskvalifikaci můžete získat třeba ve chvíli, kdy pes překoná jinou překážku (nebo z jiné strany), než tu, která je v pořadí. Takže na parkouru plném pastí celkem snadno.
A my to máme většinou buď a nebo. Napálíme to na hraně rizika a buď doběhneme na předních příčkách nebo holky vcucne nějaká pastička a je z toho DIS. A já mám fakt obrovskou radost z toho, že se nám povedla 100% dobíhavost. A navíc na MČR!
Bohužel ale vždycky spadla nějaká ta laťka a někdy se nám do toho přimotalo i odmítnutí, když jsem se snažil si vytvořit někde náskok, vysílal Rozárku na překážku daleko ode mě a strhnul ji pohybem příliš brzy zpátky. Byly tam chybky, ale i tak jsem z každého běhu odcházel neskutečně šťastnej.
Přivážíme si něco daleko důležitějšího, než medaile
Nevezeme si domů žádné medaile ani titul mistra ČR, ale něco daleko důležitějšího. Vezeme si spoustu zkušeností z velkých závodů, kdy jsme soupeřili s českou agiliťáckou špičkou. Protože takhle česká špička patří k tomu nejlepšímu i ve světě! Vezeme si domů plno skvělých zážitků, které nám už nikdo nevezme. A taky spoustu granulátu z umělé trávy…
Kromě náročných parkourů panovaly celý víkend nepříjemná vedra, zatáhlo se až v nedělní podvečer, kdy při závěrečném ceremoniálu i trošku zamrholilo. Asi pro štěstí našim novým mistrům.
Byl to víkend, na který budu vzpomínat ještě dlouho. Pro někoho je třeba republika takovou “cenou útěchy”, když se třeba nedostanou na ME nebo MS. Pro mě ale už jen samotná kvalifikace (navíc z mých prvních kvalifikaček) byla něčím nepopsateným. Možná to budu za pár let brát jinak, ale téhle akci už nikdy nikdo neodpáře přívlastek mého úplně prvního MČR, kam jsme se s Rozárkou probojovali a myslím si, že ostudu jsme rozhodně neudělali.💚
Díky všem, co se na tom podíleli a gratuluji všem novým mistrům ČR!🇨🇿
Sledujte mě i na Instagramu ⤵️
