Den před Silvestrem jsme dopoledne využili možnost vyjížďky na koních a vyrazili na hodinovou projížďku lesem. Kvůli zmrzlé půdě nebylo pro bezpečí koní možné klusat, ovšem i “obyčejná” procházka byla obrovským zážitkem – alespoň jsme díky minimálním zkušenostem neskončili někde v pangejtu :)
Svět je malý, fotografové jsou všude!
Možná je to náhoda, možná osud, ale narazit na fotografa v dnešní době není vůbec složité. A na Šumavě obzvlášť. Když jsem se zapovídal s paní, která vedla mojí kobylu Máju, zjistil jsem, že se jedná o stejně zapáleného “blázna” do focení, jako jsem já. A že také fotí svatby asi nemá ani smysl zmiňovat… :) #světjemalej
No a co se stane, když na sebe narazí dva fotografové? Jasně, celou cestu budou probírat zážitky při focení, řešit techniku, atp. No jo no, asi to je na chocholouška, ale tak co.
Nicméně její vyprávění o tom, jak se 5 metrů on jí objevil majestátní jelen, nebo když jí cestu zkřížil rys ostrovid, bylo opravdu působivé.
Jóga s koňmi
Nebo spíše na koních. Když jsme dojeli na romantickou lesní mýtinu, přišel na řadu mini kurz protahování se na koni, a to přímo od zámecké paní. Naučili jsme se základní prvky, jak protáhnout svá ztuhlá těla, a zároveň i praktické věci, jako je správné nasedání a sesedání. Pan Paramahansa Satjánanda, velký mistr jógy, by na nás byl pyšný.
Po pořádné práci pořádná odměna
Po návratu na zámeček jsme vylovili naše tajné zásoby jídla pro případ války a odměnili koně pěknou porcí jablek a mrkve. Jo, byl to skvělý pocit a znovu se mi potvrdilo, jak jsou koně obrovsky citlivá zvířata.