Moje vůbec první OCR závody, historické centrum města, bahno, voda a kopec srandy. Takový byl Predator Run, který se běžel v sobotu 29.4.2017 v Plzni. Původně jsem ten víkend chtěl běžet Spartan Race v Koutech, nicméně díky zranění jsem neměl vůbec naběháno a v tamějších kopcích bych se jenom trápil.
Spolu se mnou bylo přihlášeno i pár kolegů z naší Spartan Race Training Group Rokycany, kteří ale běželi v jiných vlnách. Možná kdybych nekupoval registraci zhruba týden před závody, mohli jsme běžet pohromadě… #klasickynaposledníchvíli
Po příjezdu do festivalky jsem se hned u registrací potkal s kamarádem z vejšky, který shodou okolností běžel ve stejné vlně. Po tom, co jsme si vzájemně postěžovali na mizernou formu a zkoukli překážky ve festivalce, jsme se pomalu přesunuli do jedné z budov komplexu DEPO 2015, odkud se startovalo a kde také probíhala rozehřívací rozcvička.
Start je to, co mi na tomhle Predatorovi utkvělo v paměti snad nejvíce. Současně se skvělým startovním songem se začaly vrata budovy postupně otevírat, až se celá vlna vyhrnula do natěšeného davu. Hned na začátku pak stál predator s požární hadicí, kterou se nebál použít.
Mezi prvními překážkami jsme podlezli vyřazený autobus, přeskočili pár zdí a sudů a vydali se podél Radbuzy. Už jsme tak trochu tušili, co nás čeká. Jo, skluzavka do 9 °C řeky, ze které mělo plno lidí bobky už tejden před závody a hromadně prodávali své registrace. Tak snad nejsem z cukru, né. Přeskakuju okraj skluzavky a jedu dolů jako chlap. Na břeh už vylézám jako princezna, thermály to rozhodně nebyly. #šnečkušnečku…
Všechny závodící princezny se pak vydaly přes centrum do pivovaru, kde byly připravené konstrukce se sudy od piva pro mrtvé tahy. Jelikož bylo docela pěkně, spousta (teď už většinou zase chlapů) by ty sudy radši vypila, než je zvedala.
Dvě opakování a šup dál. Probíhám podchodem u Viktorky, kde dvě náctileté dobrovolnice vášnivě diskutují nad tím, proč té jedné Marek pořád nezavolal a že už jí určitě nemiluje. Když probíhám kolem, našlapuju co nejtišeji, abych je nevyrušil a pokračuju dál.
Před koncem jsme se dostali i na zimák hokejové Škodovky, kde jsme si proběhli tribuny nahoru a dolů ve stylu hada, kterého jsme všichni pařili na 3310. Na ledě jsme pak měli vstřelit gól, jinak jako handicap znova tribuny. Protože si chci prohlídnout stadion i z druhé strany, zkušeně trefuji levou tyč a běžím do ochozů. #jetotamfaktpěkný…
Na cílové rovince už stačilo překonat jen multirig a vyběhnout obří vlnu. Oboje se povedlo bez ztráty kytičky a já po hodince a pár minutách dobíhám 11 km trať. V cílí již čeká sympatická dobrovolnice, která mi gratuluje a nasazuje originální medaili, která funguje i jako otvírák na jedno plzeňské chlazené potěšení… #konečněpraktickámedaile
Na Kouty jsem se ještě necítil, ale zároveň se nechtěl válet doma u bedny. Predator Run byl pohodový závod určený především pro začátečníky, kteří si něco podobného chtějí vyzkoušet. Organizace byla na vysoké úrovni, atmosféra strhující a závodníci motivovaní, přesto ochotní pomoci druhým.