Pořádnej fičák, pohádkové závěje sněhu, kouzelný východ slunce a plno zábavy. Taková byla naše další #ExpediceSněžka, na kterou jsme se vydali s bandou přátel.

Ve čtvrtek po práci jsem naházel sbalené věci do Blackie (pracovní název pro mé auto 😇), naložil hafany, vyzvedl kamarády a společně jsme vyrazili na cestu do Krkonoš.

Při předchozí expedici na Sněžku jsme vyráželi na výlety z Pece pod Sněžkou, tentokrát jsme se rozhodli prozkoumat přístup z druhé strany. Naším basecampem tak byl Pivovar Trautenberk v Horní Malé Úpě, kde už na nás čekala druhá posádka, která vyjela o pár hodin dříve. Ubytko bylo dobré, ale mám jedno velké ALE. Ale o tom až na konec.

Tanečním krokem do pohádky

Hned druhý den ráno jsme se vydali na celodenní výlet, který zahrnoval rovnou dvě ultratisícovky. Sněžku a Tabuli. Celá cesta vedla po krkonošském hřebeni a slibovala tak nádherné výhledy po širém okolí. To jsme však ještě netušili, jak náročné bude dostat se vůbec nahoru…

“1 krok vpřed, 10 metrů vzad”

Stoupání vedlo lesem přímo podél sjezdovky, takže pro kočárky to úplně vhodné nebylo. To by samo o sobě nevadilo, kdyby to všude neklouzalo jak máslo po talíři. Já jsem byl díky svému psímu spřežení v klidu, ale chudák Vláďa snad neudělal více, než deset kroků bez toho, aniž by se zase neválel po zemi. Občas už mi ho bylo fakt líto, tak jsem mu dolů poslal hafany, aby ho vytáhly. A jo, taky jsem párkrát poznal sílu zemské přitažlivosti. #kostkaveskluzu

I přes všechny ty nedobrovolné taneční kreace jsme se nahoru dostali, juchů! A pak jsme se dostali do ráje… Nebo spíš do pohádky? Okolí Tabule bylo zakryto nekonečnými závějemi sněhu, které vytvářely malé “sněhové duny” a obalovaly i stromy, které se pod jejich tíhou ohýbaly. Asi vám nemusím říkat, jak moc tady byly holky nadšené (malá nápověda: milují hory a sníh).

Ledové království

Pokud byste někomu zavázali oči a přivedli ho na Obří hřeben, nejspíše by vám pověděl, že se kolem něj neustále sype sklo. Tahle závěrečná část cesty na Sněžku je totiž tak promrzlá a větrem ošlehaná, že místo sněhu zde vítr prohání doslova malé ledové krystalky. Když se zastavíte a zaposloucháte, uslyšíte cinkavou symfonii přírody.

Psí packy trošku trpěly, určitě nepodceňte přípravu a pořiďte svému chlupáči ochranné botičky!

Sněžka byla klasicky v obležení turistů ze všech koutů světa, tak jsme v poštovně doplnili palivo rychlým párkem v rohlíku, nalepili na vrcholu samolepku a vyrazili zpět.

1 krok vpřed, 10 kroků pod

Na sobotu jsme měli naplánovaný okruh přes Pomezní hřeben, během kterého jsme ulovili další ultratisícovku, Lysečínskou horu.

Tentokrát už i u Vládi převládal pohyb vpřed nad nedobrovolným pohybem vzad, ale objevil se další problém. Dám vám malé doporučení, sežeňte si sněžnice. My jsme na ně úplně zapomněli, a tak jsme se nepravidelně a zcela neočekávaně propadali klidně až po pas. Bylo to trošku jako hledání min, nikdy nevíš, kam šlápneš…😁

Sněžka za východu slunce

Už při plánování výletu jsem věděl, že bez nafoceného východu slunce z Krkonoš neodjedu. A protože jsme měli po celou dobu krásné počasí, teplo a naprosté jasno, mohli jsme si harmonogram vyladit do dokonalosti bez zbytečných kompromisů.

V neděli ráno jsme nasadili čelovky a ještě za tmy vyrazili kousek pod vrchol Lysečinské hory, odkud je perfetkní výhled na obě strany. Jak na polskou stranu, tak na Sněžku.

Na místo jsme se dorazili přibližně 20 minut před tím, než příroda na obloze rozehrála své barevné divadlo. Pak už jsme si to jen užívali. Já ve snaze vše zachytit lítal s foťákem sem a tam, holky si hrály ve sněhových závějích, kamarádi si dělali seflíčka, no prostě idylka…

Když máte své hosty na háku

Ubytko bylo přímo perfektní, od pokoje až po umístění. Pivovar Trautenberk se nachází pár desítek metrů od hraničního přechodu a nástupu na hlavní turistické trasy. Co však bylo přímo tragické, byla místní obsluha, která restauraci kazila dojem i přes výbornou kuchyni..

Sranda je fajn, ale pokud už je někdo spíše trapný a má nemístné poznámky, neměl by dělat čišníka. A nebo se tak minimálně nechovat před hosty.

Perličkou bylo už snad jen to, kdy mladej týpek kamarádce nejprve téměř vynadal za to, že si dovolí v pivovaru chtít objednat víno, načež po dotazu, jaké druhy mají, suveréně odpověděl, že je to vlastně takové malé překvápko. Prý podle toho, jaká lahev bude zrovna otevřená a může se tak stát, že sklenička bude mix více druhů, pokud by zrovna otevřená lahev došla.🙈

A ano, v jídelním lístku byly jednotlivé druhy vína přímo vypsány, i když nám čišník tvrdil opak. Takhle se to fakt nedělá… Zvlášť tehdy, kdy si za služby účtujete nemalé peníze. #PohlreichaNaTebe! Jídla však byla perfektní. Škoda jen, že stejně odejdete se zkaženým zážitkem, protože někoho nebaví jeho práce a má to na háku.

Restaurace Lesní zátiší

A tak jsme příště zašli do restaurace Lesní zátiší, kde nás v menší roubence přivítala rodinná atmosféra, lidové ceny, dvě milé, sympatické slečny a výborná kuchyně. Až se příště zase vyloupnu v Horní Malé Úpě, určitě zajdu znovu právě sem a už se na to moc těším!