Litovelská zastávka závodů Spartan Race je vyhlášená svým charakterem tratě, která je sice rovinatá bez kopců, ale za to plná bahna. A to doslova. Kolem festivalky je řeka a různé potoky, které organizátoři s potěšením využívají. Závod, kde se holky válej v bahně? Tam jsme rozhodně nesměli chybět…
Ačkoliv se oba závody (Sprint a Charity) běžely 19.8. v sobotu, naše SRTG Rokycany vyrazila tradičně již den předem. První banda vyjela z Rokycan kolem 13h, pracující lid pak vyrazil o tři hodinky později. To jsme ještě nevěděli, že bysme tam snad dojeli rychlejš i na kole #milujuzácpy.
“Hlavně dorazit za světla, ať nestavíme stany po tmě…”
Komu z vás se ale poštěstilo venčit psa a svačit přímo uprostřed D1? Těsně před námi se rozsypal kamion a my tak každé zařazení 3. rychlostního stupně mohutně oslavovali. “Hlavně dorazit za světla, ať nestavíme stany po tmě…” #milujusvojíčelovku. Dorazili jsme někdy po devátý večer, postavili stany a šli ochutnat místní pivko.
To byla chyba. Copa o to, pivko dobrý, ale obsluha? Nejen, že to slečny točily na prasáka kolmo a ne po skle, ale díky tomu natočili vždycky 0,1 l piva a k tomu 0,4 l pěny. A pak se čekalo, až pěna spadne… A zase dočepovat na kolmo… Pěna padá, pivo větrá. Někteří z nás to už nevydrželi a brali si rovnou dva kousky, se kterými se zařadili znova do fronty. Ono to tak časově i vycházelo #brigádnicedohsopodynepatří. A tak jsme šli radši spát.
Ráno jsem se vzbudil už před šestou, kdy si skupina Hurricane Heat přiběhla ke kamionu pro rafty. Všichni měli nasazené potápěčské brýle a šnorchl v puse. Ploutve už prý organizátorům neprošly. Karlos vypadal celkem v pohodě, to je hlavní.
Podruhé na Spartan Race, poprvé v elitní vlně. Když jsem se po Valčianské Dolině hlásil na zdejší Sprint, už bylo místo jen ve vlnách po 14h, což je na mě dost pozdě. A tak jsem šel do Elity. Podobně to měl i Luboš, takže jsme měli v 8:30 na startu hned dva borce z Rokycan.
Dýmovnice doutná, eliťácí křičí 3x AROO a vybíháme vstříc litovelským překážkám. Celá vlna vyběhla ve velmi rychlém tempu, které se drželo po celý závod. Probíháme pneumatikama a pak hned přichází první brodění řeky. Zkušenější borci už ví, že je zde voda hluboká a skáčou balíky, šipky, ale i placáky. Ostatní opatrně slézají po břehu a čubičkou přeplavávají vodu. Nic jiného, než čubička zde nefungovalo. Jinak hrozilo, že dostanete razítko botou do tváře.
Po vodě následuje klasická trojice překážek přelez-podlez-proskoč, a pak již dlouhý běh, který byl občas přerušen zdí nebo traverzou. Zhruba po 4 kilometrech se objevil balanc. Vydýchávám se, čekám, až je kolem mé kladiny trochu volněji a s přehledem ji přecházím.
Jsme v Litovli, a tak následuje další brodění řeky. Bylo pod mrakem, ale i tak to bylo super osvěžení, na vodní překážky se vždycky těším. Po pár desítkách metrů se objevuje Monkey bar. Překážka, která byla ve Valče spojená s Multirigem a se kterou jsem neměl větší problém. V duchu si říkám, že to musím dát.
No jo, ale pořád jsme v Litovli. A tak už byly tyče pěkně upatlané od bahna a jen co jsem se zavěsil, jsem se taky protočil a gravitace vykonala svoji práci. Prvních 30 angličáků.
Oštěp. Před týdnem nám to na Workoutu v Plzni ukazovali. Napřáhnout, namířit a šup tam s ním. Hrot oštěpu míjí o 10 cm slámového Spartana a já jdu na dalších 30. Po šedesáti angličákách přibíhám s tepovkou v oblacích ke zdi, kterou hravě zdolávám a látkovému áčku, které je spíše odpočinkovou překážkou a rozhlednou zároveň.
Vodaaaa! Fakt tyhle překážky miluju. Už už se pomalu blížím k sandbagům, které jsou jak jinak, než ve vodě. Konečně se trochu vydejchávám, zdravím Karlose, který se skupinkou Hurricane Heat přenáší řekou raft a dobíhám k Herkulesu. Pytle jsou celkem lehké, a tak ho bez větších potíží vytahávám ke kladce.
Následuje zabahněná Slip Wall z vody, které jsem se trochu obával, ale bez zaváhání vylejzám nahoru. A to bez jediného podklouznutí, fakt nedám na své boty Inov-8 X-talon 212 dopustit, ještě mi to s nimi nepodjelo ani v tom nejhnusnějším terénu. A že já jinak kloužu ve všem i na rovině…
S upatlanýma rukama přibíhám ke Spartan Rig, kde si dávám svých dalších 30, plazím se bahenní lázní pod ostnatým drátem, a to už slyším povzbuzování Péti a Ondry. Byl jsem už celkem vyšťavenej, ale tohle mi zase probralo a dodalo síly do posledních překážek. Díky vám! #SRTGRokycany
Další vysoká zeď, látkové áčko, pod kterým přicházejí lidé do festivalky a občas na ně spadne od závodníků “dáreček” a blíží se můj “oblíbený” šplh po laně. Kombinace bahna a vody mi však záhy posílají na mých posledních 30 angličáků, po kterých zdolávám Dunk Wall a přeskakuji oheň.
S časem něco kolem hodinky jsem v cíli, kde už čeká rychlejší Luboš a pár lidí ze SRTG Rokycany, kteří přišli fandit na finish. Skvělej pocit! Poprvé v Litovli, poprvé v elitní vlně, ale určitě ne naposledy. Tam, kde my jsme měli ráno hroudu bahna, měli ostatní v pozdějších vlnách bahenní bažinu. Trať měla kolem 7,5 km a nabídla zase něco jiného, než horské zastávky SR.
Před desátou hodinou dorazila do festivalky i skupinka Hurricane Heat, kteří s rafty nad hlavou napochodovali před pódium. Celou cestu jim všichni kolem tleskali za neuvěřitelnej výkon a jak se mi Karlos pozdějš přiznal, bulel v tý chvíli jak malá holka. A já se mu vůbec nedivím! Jsou to neuvěřitelní borci a tu chvilku slávy si rozhodně zasloužili.
Před zraky všech ostatních si dali několik angličáků se zavázanýma rukama za zády a po zakřičení spartanského kodexu přijali známku a tričko za úspěšné absolvování šestihodinové buzerace. Všechna čest!
Odpoledne se běžela ještě Charita, což byla stejná trať jako ranní Sprint, jen s tím rozdílem, že tady si to chtěli všichni hlavně užít a nemuseli dělat trestné angličáky za nesplnění překážky. My jsme s Lubošem, Ondrou a Péťou už neběželi, ale čekali na ostatní u cíle. Měli jste vidět tu bahenní bitku, kterou Jarda rozpoutal pod ostnáčem! #koulovačkavbahně
Večer jsme ještě zašli do pivovarské pivnice, kde byla obsluha stejně tragická jako v kempu (hranolky jim trvaly jen 40 min a správný druh piva přinesly dívky hned na podruhý), probrali své zážitky z tratě a ráno vyrazili domů. Jsem rád, že jsme v SRTG Rokycany taková skvělá parta!