Pohádkový zámek, postavený podivínským bavorským králem, vysoké hory a úchvatné výhledy. Neuschwanstein byl na mém “must visit” seznamu už pekelně dlouho, a tak jsme se prostě sebrali a jednoho letního dne k němu vyrazili.
Jako fotograf miluju zlatou hodinku (hodina po východu a před západem Slunce), takže úkol zněl jasně. Musíme být na místě během prvních slunečních paprsků.
Díky tomu padl budíček na 0:30, abychom o půl hodinky později už frčeli směrem na Schwangau. V těhle chvílích jsem fakt rád za to, že mám po boku přítelkyni, která mě v podobných bláznivých nápadech plně podporuje a podstupuje je dobrovolně se mnou #DíkyZaVšeLásko
Po několika kofeinových a venčících (jasně, hafani jeli s náma :) pauzách jsme před šestou hodinou dorazili pod zámek. Ze zkušeností ostatních jsem věděl, že zdejší ohromná parkoviště otevírají až v 7 hodin, ale říkal jsem si, že by se snad dalo auto nechat i někde bokem a vyrazit nahoru dříve.
Nedalo. A co čert nechtěl, sluneční paprsky už začínaly olizovat vrcholky hor. Zaparkoval jsem tedy auto i se spící Dančou na menším štěrkovém plácku podél krajnice (bohužel se tam nedalo parkovat déle) a šel fotit kostel pod zámkem.
Jakmile jsem se trochu vyřádil a kartu zaplnilo prvních pár desítek snímků, zbývalo nám ještě 40 minut. Když jsem viděl Danču a psy, jak zařezávaj, nastavil jsem budík na 6:50 a šel to zaříznout taky :))
V 6:59 už netrpělivě mačkám tlačítko před závorou, která se v 7:00 konečně zvedá. Hurá! Rychle balíme potřebné věci a vyrážíme nahoru. Zámek je naštěstí lehce v zákrytu, takže se k němu sluneční paprsky zatím nedostaly.
Po 20 minutách už stojíme u zámku, který však rychle obcházíme a míříme na most Marienbrücke. Odtud je krásný přímý výhled na Neuschwanstein, ale daní za to je fakt, že od příchodu prvnícho turistického zájezdu se na ní nehnete a budete si připadat jak na Staromáku během vánočních trhů. Jen ten svařák tu nemaj.
Stíháme několik fotek, kdy jsme na mostě takřka sami, chvíli si vychutnáváme tu pohádkovou Disney atmosféru, když po pár minutách přichází první zástup Japonců. To je pro nás jasný signál – balíme věci a pokračujeme dále po vyhlídkách.
Tam už zas tolik lidí nepotkáte. Vyhlídky jsou totiž na protějším kopci s poměrně náročnými výstupy po menších skalkách, obrovských kamenech a úzkých cestičkách. Odměnou jsou ještě krásnější výhledy na zámek, než odkudkoliv jinde.
Závěrka foťáku jede celou dobu jako o život, psiska pobíhají spokojeně kolem nás a my si užíváme každou vteřinu v nádherné krajině.