Rosničky v předpovědích počasí konečně hlásily sněžení, a tak byl plán na víkend jasný. Let’s go na Šumavu! A rovnou vysoko, pěkně až na hřebeny. Naplánoval jsem si trasu z Prášil na Poledník, s mezizastávkou u Prášilského jezera.
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet…
I tak by se dala popsat moje cesta na Šumavu. Nejen, že jsem sám viděl mlhavě přes zalepené oči brzkého rána, ale už od Velhartic jsem projížděl inverzí, kdy nebylo vidět na krok a sem tam prosvítl sluneční paprsek. Na řízení nic moc, ale atmosféra naprosto luxusní a já už se těšil jak malej kluk, až dorazím na místo.
// S těma zaslepenýma očima si dělám srandu, nikdy nesedejte za volant, pokud se necítíte 100% soustředění, ten risk za to nestojí…
Čím více jsem se blížil, tím více jsem se dostával nad inverzi a otevíralo se azurové nebe. V tu chvíli jsem měl nutkání zastavovat každou chvíli u krajnice, abych si to všechno nafotil, ale měl jsem před sebou poměrně dlouhý výlet a každá minuta byla dobrá.
Dejte nám sníh a hory, nic víc nepotřebujem
Když říkám nám, myslím tím sebe a mé dvě borderky. Už jsem to zmiňoval několikrát, holky v horách vždycky ještě více ožijí (člověk by neřekl, že to je u borderek ještě vůbec možné) a užívaj si to na maximum. A já to mám úplně stejně. Radši než se válet u moře na pláži, přejdu si nějakou horskou hřebenovku. A když k tomu ještě navíc napadne sníh? Pohádka…
Po příjezdu do Prášil jsme na nic nečekali a rovnou vyrazili k Prášilskému jezeru. Už kousek za obcí jsme ale scházeli z cesty na zasněženou louku, kde holky blbly dalších 20 minut a já mezitím plnil kartu na foťáku, protože bylo parádní světlo. Doteď mám zmrzlé prsty! Ale ty aportky v podobě sněhových koulí zase nemusíte tahat po zbytek cesty s sebou… :)
Ze sněhu do bláta
No, takhle louka byla prvním a taky posledním místem, kde bylo trochu více sněhu. Další pasáž cesty byla ve znamení bahenní lázně, protože v okolí probíhala těžba dřeva a lesní technika to kolem pěkně rozjezdila. Až tak, že se někteří „turisti“ otáčeli a vraceli zpátky. Nám však trochu bahna nevadí a navíc celkem pěkně funguje jeden sofistikovanej trik. Obejít to asi o dva metry vedle lesem…
Po pár desítkách metrů se začaly lesem prodírat sluneční paprky a to bylo zase něco pro mě. Bez přehánění jsem tady nacvakal třeba půlku všech fotek z výletu.
Prášilské jezero
Posledních pár desítek metrů k Prášilskému jezeru je po krásné horské cestě, která je úzká a plná velkých šutráků. No pro kočárky to úplně není, leda pro pořádné offroady. Zato si tu přírodu užijete úplně jinak, než když jdete jen po asfaltce, které upřímně v národních parcích nesnáším.
Prášilské jezero je jedním z 5 šumavských ledovcových jezer a můžete si u něj odpočinout při cestě na Poledník.
Vzhůru na Poledník
Na Poledník vás od jezera čeká ještě více než 200 výškových metrů, a pokud se rozhodnete vyrazit po značených cestách, napojíte se na asfaltovou cyklostezku z Prášil, která vás dovede až na vrchol. Pro dobrodruhy vede od jezera i neznačená cesta, která vás dovede k rozhledně z druhé strany.
Jakmile jsme vystoupali až nahoru, čekalo nás pár stovek metrů po hřebenu, odkud jsou nádherné výhledy do širokého okolí. Cestou už taky potkáváme pár turistů, kteří mi upozorňují na stráž NP. Proč? Cesta po zelené turistické značce v úseku Frantův most – rozc. Poledník a navazující červená od rozc. Poledník do Javoří slať rozc. je od 16.11. do 14.7. uzavřena z důvodu ochrany přírody. A my tam byli zrovna 16.11., tedy první den, kdy byla cesta uzavřená. Na tuhle hřebenovku si tak budete muset počkat zase až do léta, ale na Poledník se bez problémů dostanete.
Na vrcholu kopce se v nadmořské výšce 1315 metrů tyčí rozhledna, která je otevřena hlavně přes léto. Pod ní je však několik stolů s lavičkami pod střechou, kde si můžete odpočinou a doplnit síly. Za dobrého počasí je vidět velká část české, ale i německé části Šumavy a dokonce i Alpy.
Zajímavostí je, že dříve zde byly armádní objekty, odkud vojáci pozorovali postup německého vojska. Po 90. letech tohle místo opustili, Poledník byl zařazen do ochranného pásma a všechny budovy byly zbořeny. Výjimkou byla pouze věž, která byla následně přestavěna na dnešní rozhlednu.
Jeden z nejhezčích výhledů na Šumavě
Z Poledníku jsme se vydali po druhé straně Jezerního hřbetu na vrchol Oblík, které je považovaný za jeden z nekrásnějších výhledových vrcholů na Šumavě.
Na vrcholu je malá skalka, ze které je parádní výhled do údolí. Dříve byl kopec v téhle části odlesněný, ale už zase rychle zarůstá. Pokud byste sem rádi vyrazili, určitě neváhejte moc dlouho, za pár let už budou výhledu bránit stromy.
Cestou zpět
Z Oblíku jsme se po krátkém odpočinku vydali zpátky do Prášil po Javoří cestě, podél které se vám postupně odkrývá ještě pár výhledů. Ten nejhezčí je u vyhlídky Zelená hora, odkud můžete vidět okolí obcí Srní, Huťskou horu a Zhůří.
O kousek dále jsme pak procházeli krajinou zaniklých obcí, které byly zlikvidovány kvůli zřízení Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda, kdy přímo v téhle oblasti byla střelnice. Dodnes jsou podél cesty značky informující o možné nevybuchlé munici, která se zde může nacházet.
Se soumrakem jsme po nějakých 25 km došli zpět do Prášil a vyrazili domů. Všichni jsme byli příjemně unavení, ale bylo to moc fajn! Okolí Prášil a Modravy mám ze Šumavy asi nejraději a rád se sem několikrát ročně vracím. Je to pořád ta fajn, ryzí Šumava a když víte, kdy vyrazit, budete ji mít téměř jen a jen pro sebe… Tak zase příště!
Ubytování se psem na Šumavě
Šumava je nádherná a určitě stojí za několikadenní návštěvu. Pokud byste sháněli vhodné ubytování se psem, mrkněte se na článek, ve kterém jsem sepsal několik tipů a doporučení.
Sledujte mě i na Instagramu ⤵️
