Po několika propršených dnech se konečně umoudřilo počasí a mě bylo jasné, že ten večer strávím fotografováním západu slunce. Jen jsem ještě nevěděl kde. A tak jsem začal zkoumat mapu a při projíždění Šumavy jsem narazil na místo, které má magickou atmosféru a každý západ slunce je zde jiný. Třístoličník.

Cesta na Třístoličník

Když jsem tu byl naposledy, bylo to v rámci celodenního výletu z Nové Pece po hřebenovce, ze které jsou nádherné výhledy do širého okolí. Tentokrát jsem s sebou táhl plno fotovybavení a Lucy ještě trošku pajdala, a tak jsme vyjeli autem z německé strany až těsně pod Třístoličník.

Letem sněhem na vyhlídku

Po příjezdu nám zbývala do západu ještě necelá hodinka času, což byla ideální chvíle pro hledání toho správného místa na focení. No, občas (často) jsem se během toho propadal ve sněhu, protože lepší úhel záběru je prostě lepší úhel záběru :) A ten skoro nikdy není na pěšince. Holky si to samozřejmě náramně užívaly, neboť milujou hory a sníh a tady to měly hezky pohromadě.

Jakmile jsem se po dvanácté vyškrábal ze sněhové závěje a rozložil stativ, začala se na německé straně vytvářet oblaka. A jo, samozřejmě v těsné blízkosti zapadajícího slunce. Tady byly dvě možnosti, buďto ho postupně zcela zakryjí a nic z toho nebude, nebo mezi nimi slunce prokoukne a dodají tak fotkám lehce dramatičtější atmosféru.

Na chvilku to vypadalo na první možnost, ale nakonec se paprsky přeci jen prodraly ven a my si tak měli možnost užít parádní západ slunce! Holky mezitím pořád dováděly ve sněhu, občas mi zapózovaly pro fotku a zase běžely dál.

Sluncem pod obzorem to nekončí

Jak slunce klesalo stále níže k obzoru, karta ve foťáku se postupně plnila dalšíma a dalšíma fotkama. A když bylo po všem, na opačné straně se obloha zbarvila do růžových tónů a cestu osvětloval obří měsíc. To už jsme ale utíkali k autu, protože silný vítr postupně přivál zmíněnou oblačnost a já s sebou neměl nic na převlečení… :) Jinak mám tu dobu těsně po západu rád, krajina je osvětlena pouze jemným, rozptýleným světlem a atmosféra je v té chvíli přímo kouzelná.

Tyhle spontánní výlety, kdy mám silné nutkání někam vyrazit, otevřu mapy, zapíchnu prst a prostě jedu, jsou prostě fajn. Přírodní divadlo, hlavně při východu a západu slunce, je daleko lepší zážitek, než čučet večer na bednu a sledovat příběhy jiných. Žijte svůj život a sbírejte své zážiky! Ty už vám totiž už nikdy nikdo nevezme a vy budete mít na co vzpomínat.

Máte své oblíbené místo na východ/západ slunce? Pochlubte se v komentářích pod tímto článkem a inspirujte ostatní :)

Ubytování se psem na Šumavě >>

Sledujte mě i na Instagramu ⤵️